Tak jsem dneska točil video se Šafi a dostal inspiraci na krátkou povídku před mým "velkém dílem" :). Snad se vám zalíbí :D, takže začínáme :D.
Tento příběh začíná v jednom né moc velkém království. Umřel zde král na svá dlouhá léta, ale nestihl vybrat nástupce. Nyní se tedy rozhodovalo mezi dvěma šlechtici. Jeden z nich, jež byl zdatný ve strategickém myšlení a soustředil se především na výhru bitvy a nejmenší ztráty vojsk, Falklát. Falklát ovšem sám nebyl tak silný a zdatný v boji tak, jako druhý z šlechticů Xeros. Xeros byl nadevše čestný bojovník, jež vedl své armády vždy, ze předních linií. I kdyby měl umřít, vždy se nejvíce snažil o bezpečnost jeho vojska. Občané rozhodovali, zda-li bude lepší panovník, který má bystrou mysl a nebo panovník, který má velkou moc. Ovšem nemohli se shodnout. Každý chtěl něco jiného a vládl chaos. Šlechtici se kvůli tomu začali hašteřit. Ovšem jejich hádka se dostala tak daleko, že se celé království rozdělilo na půl. Občané jež chtěli následovat Falkláta a občané, jež chtěli následovat Xerose. Rozdělily se na dva rody, které byli pojmenovány po jejich vůdcích. Město bylo poté zbořeno od základů a všechen stavební materiál rozdělen mezi rod Falklátů a rod Xerosů rovným dílem. Oba z těchto panovníku měli také své potomky, pro které to zrovna lehké nebylo. Ovšem byli to naprosté protiklady svých otců. Falklátovi se narodil syn, dostal jméno Romeo. Romeo byl velmi zdatný v boji, v taktickém myšlení také moc nezaostával, ale nikdy nemohl předčít svého otce. Ale měl čisté srdce a dobré úsudky. Xerosovi se narodila dcera. Pojmenoval jí Julie. Julie byla dívka, která v bojových dovednostech nikdy nijak neoplývala. Její otec byl rozvážný a především jí nadevše miloval, proto ji do boje nikdy nenutil. Byla krásná a velmi chytrá. Milovala hudbu a její otec si přál, aby nikdy nemusela bojovat a zažít válku. Což bylo ovšem poněkud složité, jelikož neustále bojovali s rodem Falklátů.
Přesto, že byl rod Xerosů mnohem silnější a lépe vycvičený, Falklátové měli početní převahu a dobré strategie, díky kterým se zvládli Xerosům vyrovnat. Navíc u obou stran, si nikdo nedovolil porušit příkaz nadřízeného, takže kdokoliv nadřízený promluvil, ať byl rozkaz jakýkoliv, oni ho uposlechli.
Jednoho dne byl Romeo poslán do boje. Velil oddílům Falklátů a zároveň se řídil otcovými rozkazy, které vydával ze zadu. Mnohokrát se střetl i tváří tvář Xerosovi, ale jelikož byl Romeo velmi fyzicky zdatný, nikdy se Xerosovi nepodařilo Romea zneškodnit. Na bitvu, v které byl Romeo se dívala z dálky i Julie, protože jí zajímalo, jaké to je. Být na bojovém poli. Bylo to pro její pohled strašné, ale jedna věc jí v očích zářila. Byl to Romeo, kterého zahlédla jak zachraňuje své druhy, před Xerosovou armádou a poté se začala modlit, za jeho bezpečí. Romeo jí v průběhu boje zahlédl. Na chvíli jakoby zkameněl. Řekl si:"Tak krásnou dívku jsem ještě neviděl.. je tak krásná..", ale z jeho snění ho probudila rána, kterou utržil při zásahu nepřítelovým tělem. Pokračoval v bitvě. Po té, co bitva skončila, každá strana měla mnoho ztrát a byla vyčerpaná, ale Romeo měl mnoho energie, díky tomu, jak spatřil Julii.
V noci utekl z Falklátského hradu a zamířil do Xerosového. Měl mohutné hradby, které však nebyly střeženy, jelikož každý odpočíval po dnešní velké bitvě. Ale i tak byly hradby příliš mohutné, aby se přez ně dostal. Tu si, ale všiml díry pod touto obrovskou hradbou. Řekl si: "Asi to vykopalo nějaké divoké zvíře, které za těmito hradbami cítilo potravu a vykopalu si tuto chytrou díru". Nejspíš měl pravdu. Díky své obratnosti prolezl dírou, která byla dost velká, aby se do ní vešel. Byl za hradbami! Poté zahlédl balkón menší vížky a přez sklo spatřil Julii, jak smutně sedí na židli.Potichu hodil kamínek do jejího okna, aby si ho všimla. Otevřela balkůnek a vyšla ven. Když spatřila Romea, byla neuvěřitelně šťastná. Chvíli si spolu o sobě povídali. Poté ho však Julie varovala, že pokud brzo neodejde, načape ho její otec a to neskončí moc dobře. Romeo poté řekl: "Pak tedy dobrá, já nyní odejdu, sbohem a slibuji, že se zítra vrátím má princezno"- Julie se usmála a odpověděla mu na to: "Dobrá tedy, můj rytíři" usmála se ještě jednou a poté dodala "Budu se těšit".
Poté se jejich tváře začali přibližovat a chtěli se políbit. Když už se skoro políbili najednou vzduchem svistl šíp. Romeo to díky svým reflexům zaslechl, odstrčil od sebe Julii a vyhnul se šípu, který se srazil se zdí. Ve dveřích spatřil dvě osoby. Jedna byla velká, s mečem v ruce a naštvaným výrazem, společně s osobou střední výšky s klidným výrazem, lukem a šípem. Dokázal rozeznat oba. Byl to Xerosský mistr lukostřelby Norris. A ten druhý byl.. Juliiň otec.. Xeros. Xeros se rychle rozběhl a máchl svým mečem po Romeovi, který ho jen tak tak zablokoval. Xerosova síla byla tak velká, že ho odstrčil do zdi, kterou dost poničil. Poté se po Romeovi bleskurychle rozběhl znova a chtěl ho udeřit obrovskou ranou. Romeo se díky své zdatnosti stihl pokrčit a vyhl se útoku, který dodělal načnutou zeď. Potom se Romeo rychle rozběhl a skočil z Juliiny věže přímo na hradby a z hradeb se odrazil na zem, odkud utíkal směrem k Falklátskému hradu. Xeros, ale neotálel a rozběhl se za ním. Romeo byl ovšem mladší a mnohem rychlejší. Když se zdálo, že ho Xeros nedohoní, použil vzácný prach rychlosti, díky kterému Romea dohonil v cukuletu. Romeo se rychle otočil a zablokoval Xerosův útok. V tu dobu už byli na hranicích území rodu Falklátů a rodu Xerosů.
Romeo věděl že nemá kam utéct tak začal bojovat. Xeros ale byl mistrem v boji jeden na jednoho na rovném terénu, nerozrušovaný kraválem bitvy ostatních. Romea nejdřív svou silou odstrčil, potom pokračoval a sekl ho do ramene, druhým sekem zasáhl jeho nohu, třetímu se vyhl, ale srazil ho na zem. Poté, zahlédl v balkóně Julii, jako tehdy. Její smutný, ale zároveň krásný zjev mu dodal energii i sebe důvěru. Zatnul zuby a postavil se. V tu samou chvíli dorazila vojska Falklátů i Xerosů. Když Falklátí viděli Romea, jak mu tekla krev a byl potlučený, okamžitě namířily zbraně na Xerose, ale když chtěli vyrazit uslyšeli: "Zastavte! Držte se zpátky! Tohle je můj boj..!" Ozval se Romeo. V tu chvíli se Xeros zastavil, ušklebil se a pyšným hlasem řekl. "Hóóóó, Falklátský chlapeček se mnou chce bojovat čestně jeden na jednoho? To bych do někoho z Falklátů neřekl. Ale vážně si myslíš, že na to máš!?". Romeo chvíli mlčel. Poté tišším, ale ostrým hlasem odpověděl. "Je to můj boj! A můj boj bude čestný. Nemyslím si, že tě porazím, já tě totiž porazím! Kvůli Julii.. !". "Chm, líbíš se mi prcku, fajn, vyhovím ti!" Romeo chvíli stál a pak ještě dodal: "Udělejme sázku. Když vyhraju, budu si moct vzít Julii za ženu! A když prohraji, navždy na Julii zapomenu a už nikdy se s ní nebudu stýkat!" Julii to poněkud zarazilo a bála se. Ale potom si uvědomila, že by Romeo nic takového neřekl jen tak, "Musím mu věřit" pomyslela si. Xeros pak ještě řekl: "No to bude trochu problém, slíbil jsem si, že svou dceru nenechám padnout do rukou Falklátů, jen přez moji mrtvolu! Takže, pokud mou dceru opravdu tak moc chceš, musíme si dát boj na život a na smrt! Jsi na to připravenej? Chlapče!?"
Romeo s odhodlaným pohledem odpověděl: "Já si taky slíbil, že Julii od vás osvobodím a vezmu si ji za ženu, pokud je tvá podmínka boj na život a na smrt, máš jí mít!". Xeros hlasitě prohlásil: "TAK SE PŘIPRAV SPRATKU!!!". A boj začal. Jejich čepele se střetávaly. Romeo byl odholaný jako nikdy jindy. Jeho rychlost Xerose převyšovala a síla se mu rovnala. Bojovali tvrdě, ale i dlouze. Za celý boj si byli schopni způsobit pouze pár malých škrábanců. Ale později získával Xeros navrch. Projevily se jeho dlouholeté bojové zkušenosti a jeho výdrž. Byl z "ještě tvrdší oceli" než Romeo. Po chvíli pokračování tohoto pomalu 1 stranného boje se Romeo už stačal jen bránit. Později Xeros prolomil Romeovu obranu a od hrudi šikmo směrem k pasu ho seknul a poté Romea srazil na zadek. Když se Xeros rozpřahoval na poslední útok, Romeo se podíval na Julii. Jeho pohled byl žalostný. Bylo v něm napsáno, že jí nemohl splnit svůj vlastní slib.
Další část sem dám zítra, tak sem zatím nic nepiště a omlouvám se za chyby, psal jsem to v rychlosti, ještě to opravím :D
Edit:// Tak kvůli Dengovi jsem se alespoň pokusil to rozházet do odstavců, nemám na to moc čich, tak se nezlob, když tam bude moc písmenek Dengu :D.
Tento příběh začíná v jednom né moc velkém království. Umřel zde král na svá dlouhá léta, ale nestihl vybrat nástupce. Nyní se tedy rozhodovalo mezi dvěma šlechtici. Jeden z nich, jež byl zdatný ve strategickém myšlení a soustředil se především na výhru bitvy a nejmenší ztráty vojsk, Falklát. Falklát ovšem sám nebyl tak silný a zdatný v boji tak, jako druhý z šlechticů Xeros. Xeros byl nadevše čestný bojovník, jež vedl své armády vždy, ze předních linií. I kdyby měl umřít, vždy se nejvíce snažil o bezpečnost jeho vojska. Občané rozhodovali, zda-li bude lepší panovník, který má bystrou mysl a nebo panovník, který má velkou moc. Ovšem nemohli se shodnout. Každý chtěl něco jiného a vládl chaos. Šlechtici se kvůli tomu začali hašteřit. Ovšem jejich hádka se dostala tak daleko, že se celé království rozdělilo na půl. Občané jež chtěli následovat Falkláta a občané, jež chtěli následovat Xerose. Rozdělily se na dva rody, které byli pojmenovány po jejich vůdcích. Město bylo poté zbořeno od základů a všechen stavební materiál rozdělen mezi rod Falklátů a rod Xerosů rovným dílem. Oba z těchto panovníku měli také své potomky, pro které to zrovna lehké nebylo. Ovšem byli to naprosté protiklady svých otců. Falklátovi se narodil syn, dostal jméno Romeo. Romeo byl velmi zdatný v boji, v taktickém myšlení také moc nezaostával, ale nikdy nemohl předčít svého otce. Ale měl čisté srdce a dobré úsudky. Xerosovi se narodila dcera. Pojmenoval jí Julie. Julie byla dívka, která v bojových dovednostech nikdy nijak neoplývala. Její otec byl rozvážný a především jí nadevše miloval, proto ji do boje nikdy nenutil. Byla krásná a velmi chytrá. Milovala hudbu a její otec si přál, aby nikdy nemusela bojovat a zažít válku. Což bylo ovšem poněkud složité, jelikož neustále bojovali s rodem Falklátů.
Přesto, že byl rod Xerosů mnohem silnější a lépe vycvičený, Falklátové měli početní převahu a dobré strategie, díky kterým se zvládli Xerosům vyrovnat. Navíc u obou stran, si nikdo nedovolil porušit příkaz nadřízeného, takže kdokoliv nadřízený promluvil, ať byl rozkaz jakýkoliv, oni ho uposlechli.
Jednoho dne byl Romeo poslán do boje. Velil oddílům Falklátů a zároveň se řídil otcovými rozkazy, které vydával ze zadu. Mnohokrát se střetl i tváří tvář Xerosovi, ale jelikož byl Romeo velmi fyzicky zdatný, nikdy se Xerosovi nepodařilo Romea zneškodnit. Na bitvu, v které byl Romeo se dívala z dálky i Julie, protože jí zajímalo, jaké to je. Být na bojovém poli. Bylo to pro její pohled strašné, ale jedna věc jí v očích zářila. Byl to Romeo, kterého zahlédla jak zachraňuje své druhy, před Xerosovou armádou a poté se začala modlit, za jeho bezpečí. Romeo jí v průběhu boje zahlédl. Na chvíli jakoby zkameněl. Řekl si:"Tak krásnou dívku jsem ještě neviděl.. je tak krásná..", ale z jeho snění ho probudila rána, kterou utržil při zásahu nepřítelovým tělem. Pokračoval v bitvě. Po té, co bitva skončila, každá strana měla mnoho ztrát a byla vyčerpaná, ale Romeo měl mnoho energie, díky tomu, jak spatřil Julii.
V noci utekl z Falklátského hradu a zamířil do Xerosového. Měl mohutné hradby, které však nebyly střeženy, jelikož každý odpočíval po dnešní velké bitvě. Ale i tak byly hradby příliš mohutné, aby se přez ně dostal. Tu si, ale všiml díry pod touto obrovskou hradbou. Řekl si: "Asi to vykopalo nějaké divoké zvíře, které za těmito hradbami cítilo potravu a vykopalu si tuto chytrou díru". Nejspíš měl pravdu. Díky své obratnosti prolezl dírou, která byla dost velká, aby se do ní vešel. Byl za hradbami! Poté zahlédl balkón menší vížky a přez sklo spatřil Julii, jak smutně sedí na židli.Potichu hodil kamínek do jejího okna, aby si ho všimla. Otevřela balkůnek a vyšla ven. Když spatřila Romea, byla neuvěřitelně šťastná. Chvíli si spolu o sobě povídali. Poté ho však Julie varovala, že pokud brzo neodejde, načape ho její otec a to neskončí moc dobře. Romeo poté řekl: "Pak tedy dobrá, já nyní odejdu, sbohem a slibuji, že se zítra vrátím má princezno"- Julie se usmála a odpověděla mu na to: "Dobrá tedy, můj rytíři" usmála se ještě jednou a poté dodala "Budu se těšit".
Poté se jejich tváře začali přibližovat a chtěli se políbit. Když už se skoro políbili najednou vzduchem svistl šíp. Romeo to díky svým reflexům zaslechl, odstrčil od sebe Julii a vyhnul se šípu, který se srazil se zdí. Ve dveřích spatřil dvě osoby. Jedna byla velká, s mečem v ruce a naštvaným výrazem, společně s osobou střední výšky s klidným výrazem, lukem a šípem. Dokázal rozeznat oba. Byl to Xerosský mistr lukostřelby Norris. A ten druhý byl.. Juliiň otec.. Xeros. Xeros se rychle rozběhl a máchl svým mečem po Romeovi, který ho jen tak tak zablokoval. Xerosova síla byla tak velká, že ho odstrčil do zdi, kterou dost poničil. Poté se po Romeovi bleskurychle rozběhl znova a chtěl ho udeřit obrovskou ranou. Romeo se díky své zdatnosti stihl pokrčit a vyhl se útoku, který dodělal načnutou zeď. Potom se Romeo rychle rozběhl a skočil z Juliiny věže přímo na hradby a z hradeb se odrazil na zem, odkud utíkal směrem k Falklátskému hradu. Xeros, ale neotálel a rozběhl se za ním. Romeo byl ovšem mladší a mnohem rychlejší. Když se zdálo, že ho Xeros nedohoní, použil vzácný prach rychlosti, díky kterému Romea dohonil v cukuletu. Romeo se rychle otočil a zablokoval Xerosův útok. V tu dobu už byli na hranicích území rodu Falklátů a rodu Xerosů.
Romeo věděl že nemá kam utéct tak začal bojovat. Xeros ale byl mistrem v boji jeden na jednoho na rovném terénu, nerozrušovaný kraválem bitvy ostatních. Romea nejdřív svou silou odstrčil, potom pokračoval a sekl ho do ramene, druhým sekem zasáhl jeho nohu, třetímu se vyhl, ale srazil ho na zem. Poté, zahlédl v balkóně Julii, jako tehdy. Její smutný, ale zároveň krásný zjev mu dodal energii i sebe důvěru. Zatnul zuby a postavil se. V tu samou chvíli dorazila vojska Falklátů i Xerosů. Když Falklátí viděli Romea, jak mu tekla krev a byl potlučený, okamžitě namířily zbraně na Xerose, ale když chtěli vyrazit uslyšeli: "Zastavte! Držte se zpátky! Tohle je můj boj..!" Ozval se Romeo. V tu chvíli se Xeros zastavil, ušklebil se a pyšným hlasem řekl. "Hóóóó, Falklátský chlapeček se mnou chce bojovat čestně jeden na jednoho? To bych do někoho z Falklátů neřekl. Ale vážně si myslíš, že na to máš!?". Romeo chvíli mlčel. Poté tišším, ale ostrým hlasem odpověděl. "Je to můj boj! A můj boj bude čestný. Nemyslím si, že tě porazím, já tě totiž porazím! Kvůli Julii.. !". "Chm, líbíš se mi prcku, fajn, vyhovím ti!" Romeo chvíli stál a pak ještě dodal: "Udělejme sázku. Když vyhraju, budu si moct vzít Julii za ženu! A když prohraji, navždy na Julii zapomenu a už nikdy se s ní nebudu stýkat!" Julii to poněkud zarazilo a bála se. Ale potom si uvědomila, že by Romeo nic takového neřekl jen tak, "Musím mu věřit" pomyslela si. Xeros pak ještě řekl: "No to bude trochu problém, slíbil jsem si, že svou dceru nenechám padnout do rukou Falklátů, jen přez moji mrtvolu! Takže, pokud mou dceru opravdu tak moc chceš, musíme si dát boj na život a na smrt! Jsi na to připravenej? Chlapče!?"
Romeo s odhodlaným pohledem odpověděl: "Já si taky slíbil, že Julii od vás osvobodím a vezmu si ji za ženu, pokud je tvá podmínka boj na život a na smrt, máš jí mít!". Xeros hlasitě prohlásil: "TAK SE PŘIPRAV SPRATKU!!!". A boj začal. Jejich čepele se střetávaly. Romeo byl odholaný jako nikdy jindy. Jeho rychlost Xerose převyšovala a síla se mu rovnala. Bojovali tvrdě, ale i dlouze. Za celý boj si byli schopni způsobit pouze pár malých škrábanců. Ale později získával Xeros navrch. Projevily se jeho dlouholeté bojové zkušenosti a jeho výdrž. Byl z "ještě tvrdší oceli" než Romeo. Po chvíli pokračování tohoto pomalu 1 stranného boje se Romeo už stačal jen bránit. Později Xeros prolomil Romeovu obranu a od hrudi šikmo směrem k pasu ho seknul a poté Romea srazil na zadek. Když se Xeros rozpřahoval na poslední útok, Romeo se podíval na Julii. Jeho pohled byl žalostný. Bylo v něm napsáno, že jí nemohl splnit svůj vlastní slib.
Edit:// Tak kvůli Dengovi jsem se alespoň pokusil to rozházet do odstavců, nemám na to moc čich, tak se nezlob, když tam bude moc písmenek Dengu :D.
No fáájn no, pokusím se :D.