KAPITOLA PRVNÍ
z bojovníků nezbyl ani jeden, který by neskončil jako mrzák, nespáchal
sebevraždu nebo se neupil k smrti. Mistři odcházeli jeden po druhém.
Mistři svých umění – boje, lukostřelby, magie.
V celé Ebutaně zůstalo několik
rodin. Nebo spíše zbytky rodin bez otců nebo s otcem mrzákem. Vlastně až
na jednu rodinu, která byla kompletní. Válečník Pether se svou ženou Mariou a
dcerou Teresou.
Teresa nebyla jediná, která v Ebutaně mohla projít výcvikem mistrů, který se konal každé 4 roky.
Několik dalších dětí dosáhlo věku patnácti let. Mezi nimi jednovaječná dvojčata
Leon a Pror, každý je rozeznal až poté co jeden z nich promluvil. Vnější
schránka byla na chlup stejná, ale náplň se lišila. Leon byl vtipálek po své
matce, Pror na druhou stranu pobral charakter svého otce. Odlehčená verze
cholerika.
Z druhé strany Ebutany pocházel Denger, sedmnáctiletý mladík, jehož otec zemřel v boji. Ten zdědil výšku,
hbitost a svalově stavěnou postavu. Nepatřil zrovna mezi ty nejvýřečnější, ale
když už promluvil, stálo to za to.
Vedle Teresy pak bydlela ještě Jess, dívka s vlohami ženy. Pohledy svých vrstevníků
přitahovala neúmyslně, byla pouze obdařena. Ovšem chlapci, kteří se za ní
otáčeli, neměli tu odvahu s ní promluvit, po své matce zdědila dokonalou
schopnost vidění – ne do budoucnosti, ale do dálky. Mistři to nazývali
jestřábím okem.
Teresa každé ráno chodila na pobřeží vyhlížet loď svého otce, ale jako předchozí dny, ani dnes se nedočkala. Cestou domů se
stavila u pekaře a koupila chléb. Pekařův dům stál vedle chatrče Mistra boje.
Pokaždé se okénkem zahleděla na jeho meče vystavené na protější zdi.
„Co tě na těch mečích tak přitahuje?“ ozvalo se za ní. Byl to další hoch z města. Nejstarší a jediný přeživší
z pěti bratrů. Charlie.
Odstoupila od okna a pevněji sevřela chleba. Charlie nebyl zrovna ten typ člověka, kterého byste chtěli potkat neozbrojení.
Vysoký příliš nebyl, ale statný za tři. Také svou vychytralostí se rád
vytahoval.
„Nic,“ odsekla. Teresa nijak netrpěla strachem. To bylo učení jejího otce. Nedávej
najevo svůj strach, tvá zranitelnost se sníží na nulu.
Zasmál se. „Kdyby nic, nekoukala bys na ně každý den.“
„Ty už víš, jakou výuku si zvolíš?“ zeptala se, aby převedla hovor na jiné téma.
Přikývl. „Ty?“
„Dobře, to je fajn. Ahoj.“ Odešla bez odpovědi. I ona už měla vybrané své učení. Stejné jako její otec. I ona bude
bojovnicí v předních liniích.
Když přišla domů, zjistila, že z kulatého bochníku chleba je placka. Když mluvila s Charliem, její
ruka se dostala do křeče a odnesl to ten krásný kulatý bochník.
„Pozítří začínáš s výcvikem. Víš, že když nebudeš dobrá, stane se z tebe jen žena do domácnosti, že ano?“
Zastavila jí matka ještě ve dveřích. To, že později bude muset k pekaři sama,
přešla.
Maria však věděla, že to její dceři nehrozí. Když byla ještě mimino, hrála si s Petherovými meči a po každé výpravě, ze
které se vrátil, jí přivezl nový. S tím posledním, který jí přivezl, bude
plnit jeho přání. Stane se bojovnicí vycvičenou na hromadné boje.
U Mistra boje se lze vyučit třem specifikacím. Bojovník – boje ve více lidech. Války, náhlá přepadení. Šmírák – ovládá sílu
meče, je tichý, rychlý. Pro tajné úkoly. Gladiátor – boje jeden na jednoho.
Arény, boje o čest.
„Ano mami, vím to přesně. Neměj o mě strach, budu se snažit,“ řekla. Odložila placku chleba na stůl a šla ven.
Na rohu ulice opět potkala Charlieho. Ten se culil a namířil si to přímo za ní. Otočila se a radši šla jiným směrem.
Přesněji směrem k lesu. Pozvolna zrychlovala a jedním očkem kontrolovala
Charlieho.
Ten však zrychloval taky. Výraz v jeho tváři se Terese nelíbil. Ten kluk něco chystal, něco zlého.
POZN.: Bohužel, kvůli omezenému počtu znaků, musím celou první kapitolu rozdělit do dvou postů. Tak to asi bude se všemi kapitolami. Děkuji za pochopení. :)
Blížilo se ráno. Slunce se pomalu zvedalo nad vrcholy Ebutanského pohoří. Pohoří, které
se tyčí nad malým městem u pobřeží. Město bylo v dávných časech velmi
slavné, pocházeli odsud ti nejudatnější bojovníci z celé Alárie. Malé ostrovní
země ve středu Maldorského oceánu. Stovky mil od pobřeží kontinentu.
Jenže už dlouho zde mistři nevycvičili bojovníky, kteří by se hrdinsky předvedli. Za posledních dvacet letslavné, pocházeli odsud ti nejudatnější bojovníci z celé Alárie. Malé ostrovní
země ve středu Maldorského oceánu. Stovky mil od pobřeží kontinentu.
z bojovníků nezbyl ani jeden, který by neskončil jako mrzák, nespáchal
sebevraždu nebo se neupil k smrti. Mistři odcházeli jeden po druhém.
Mistři svých umění – boje, lukostřelby, magie.
V celé Ebutaně zůstalo několik
rodin. Nebo spíše zbytky rodin bez otců nebo s otcem mrzákem. Vlastně až
na jednu rodinu, která byla kompletní. Válečník Pether se svou ženou Mariou a
dcerou Teresou.
Teresa nebyla jediná, která v Ebutaně mohla projít výcvikem mistrů, který se konal každé 4 roky.
Několik dalších dětí dosáhlo věku patnácti let. Mezi nimi jednovaječná dvojčata
Leon a Pror, každý je rozeznal až poté co jeden z nich promluvil. Vnější
schránka byla na chlup stejná, ale náplň se lišila. Leon byl vtipálek po své
matce, Pror na druhou stranu pobral charakter svého otce. Odlehčená verze
cholerika.
Z druhé strany Ebutany pocházel Denger, sedmnáctiletý mladík, jehož otec zemřel v boji. Ten zdědil výšku,
hbitost a svalově stavěnou postavu. Nepatřil zrovna mezi ty nejvýřečnější, ale
když už promluvil, stálo to za to.
Vedle Teresy pak bydlela ještě Jess, dívka s vlohami ženy. Pohledy svých vrstevníků
přitahovala neúmyslně, byla pouze obdařena. Ovšem chlapci, kteří se za ní
otáčeli, neměli tu odvahu s ní promluvit, po své matce zdědila dokonalou
schopnost vidění – ne do budoucnosti, ale do dálky. Mistři to nazývali
jestřábím okem.
Teresa každé ráno chodila na pobřeží vyhlížet loď svého otce, ale jako předchozí dny, ani dnes se nedočkala. Cestou domů se
stavila u pekaře a koupila chléb. Pekařův dům stál vedle chatrče Mistra boje.
Pokaždé se okénkem zahleděla na jeho meče vystavené na protější zdi.
„Co tě na těch mečích tak přitahuje?“ ozvalo se za ní. Byl to další hoch z města. Nejstarší a jediný přeživší
z pěti bratrů. Charlie.
Odstoupila od okna a pevněji sevřela chleba. Charlie nebyl zrovna ten typ člověka, kterého byste chtěli potkat neozbrojení.
Vysoký příliš nebyl, ale statný za tři. Také svou vychytralostí se rád
vytahoval.
„Nic,“ odsekla. Teresa nijak netrpěla strachem. To bylo učení jejího otce. Nedávej
najevo svůj strach, tvá zranitelnost se sníží na nulu.
Zasmál se. „Kdyby nic, nekoukala bys na ně každý den.“
„Ty už víš, jakou výuku si zvolíš?“ zeptala se, aby převedla hovor na jiné téma.
Přikývl. „Ty?“
„Dobře, to je fajn. Ahoj.“ Odešla bez odpovědi. I ona už měla vybrané své učení. Stejné jako její otec. I ona bude
bojovnicí v předních liniích.
Když přišla domů, zjistila, že z kulatého bochníku chleba je placka. Když mluvila s Charliem, její
ruka se dostala do křeče a odnesl to ten krásný kulatý bochník.
„Pozítří začínáš s výcvikem. Víš, že když nebudeš dobrá, stane se z tebe jen žena do domácnosti, že ano?“
Zastavila jí matka ještě ve dveřích. To, že později bude muset k pekaři sama,
přešla.
Maria však věděla, že to její dceři nehrozí. Když byla ještě mimino, hrála si s Petherovými meči a po každé výpravě, ze
které se vrátil, jí přivezl nový. S tím posledním, který jí přivezl, bude
plnit jeho přání. Stane se bojovnicí vycvičenou na hromadné boje.
U Mistra boje se lze vyučit třem specifikacím. Bojovník – boje ve více lidech. Války, náhlá přepadení. Šmírák – ovládá sílu
meče, je tichý, rychlý. Pro tajné úkoly. Gladiátor – boje jeden na jednoho.
Arény, boje o čest.
„Ano mami, vím to přesně. Neměj o mě strach, budu se snažit,“ řekla. Odložila placku chleba na stůl a šla ven.
Na rohu ulice opět potkala Charlieho. Ten se culil a namířil si to přímo za ní. Otočila se a radši šla jiným směrem.
Přesněji směrem k lesu. Pozvolna zrychlovala a jedním očkem kontrolovala
Charlieho.
Ten však zrychloval taky. Výraz v jeho tváři se Terese nelíbil. Ten kluk něco chystal, něco zlého.
POZN.: Bohužel, kvůli omezenému počtu znaků, musím celou první kapitolu rozdělit do dvou postů. Tak to asi bude se všemi kapitolami. Děkuji za pochopení. :)
The post was edited 5 times, last by Another ().