Jednoho deštivého dne se narodil hlupák jmenoval se já.
Jen rozlepil své oči začal se všemu smát. Jeho příběh začíná zde nedaleko nosvile ve ztracené vesnici v lese.
Jak človíček rostl tak i svět stárl, okolí bylo vypleněno hordou zlých lidí, démonů a magických slz.
Jednoho dne se vydal ze své chajdy do nosvile, počasí nebylo příjemné pršelo, vítr byl do obličeje.
V tom nedaleko od nosvile ho přepadla chátra těch nejhorších zbojníků, lapků, lupičů a vrahů.
Snažili se ho bít a zabít na pokraji svých sil zvolal tiše pomoc. Jeho hlas zaslechla nedaleko vzdálená svatá mágyně.
Jen přiběhla v záblesku světla z její hole se banda vylekala a utekla.
Její ruka krátce se vznášela nad mém polomrtvém těle. Probudil sem se další den u ní ve srubu, měla tam všecko bylinky. lektvary.
Vzala mě za ruku a povídá dnes je náš den dem svět vrátit do rukou přírody. trvalo to roky z nás se stali manželé. a příroda se zase vrátila do původního stavu.

takovej můj malej pokůsek nuda je hrozná věc. Dřív sem skládal básně ale chybí mi inspirace.

Kouknul sem na ty chybky. Psal sem knihu jenže sem se neuměl vcítit do příběhu takže po 3 kapitolách které měli cca 12 stran sem toho nechal kde se to podělo nevím.
Původně to mělo být delší ale jaksi došel nápad a navíc sem už šel spát.
Třeba přibyde další nebo pokračování.
už se něco rísuje.
Kdyby ste měl inějaké nápady nepojde se napsat. Nebo něco vymyslet.


Na kopci rozlehlá louka.
Na louce kaple o kapli tříštijící se měsíční svit.
Z kaple se linula záře, oslepující záře.
Světlé dubové dveře se třpitili pod měsíčním světlem.
Otevřeno bylo snad pořád.
Vešel sem do Kaple, klenutý strop se čnil nad kulatou
prázdnou místností.
Ale prázdná jen vypadala vprostřed místnosti byl stojan a na
něm velká kniha.
Nad knihou stála temná mágyně pročítala stránky a vypadalo to
jako že mě chce uhranout.
Stále jsem přemýšlel nad kouzelnou formulí ale náhle mi došlo
že tu ženu znám.
Podívala se na mne a pročetla pár stránek.
V tu ránu jsme se objevili v temných místech pekelné brány,
kterou bylo nutné zavřít.
Nacházeli jsme se na pustině která vypadala jak žhavá láva ale
nic nehřálo bylo chladno.
Z brány se vynořilo zvíře velké nohy jako medvěda velká hlava
psa. Kouzelná aura ohně a ledu ho obklopovalo kolem dokola v
tu ránu bylo cítit střídavě léto střídavě zima.
Opřel sem svou kuši mohutným úderem o kamen.
V tu ránu zaznělo kouzlo hypnosis. Zvíře se chvíli vzpouzelo
když už to vypadalo že bude pod naší mocí vrátil se do stavu
agrese vůči nám.
v tu rán use temná mágyně změnila na svatou mágyni. můj
mohutný štít nás chránil za mými zády šlo slyšet stálé
mumlání dispel, dispel když už štít praskal tak sem zařval
tak co to je kdy si to bylo hodné zvíře kouzlo zruš se.
Ve větru zařinčeli okovy. Záře oslepila okolní přeživší.
Světlo pominulo zvíře kňučela má svatá mágyně k němu přiběhla
vytáhla mu z velké hnáty úlomek meče uzdravila ho a tiše ho
požádala o pomoc.
V záchvěvu energie které tvor vyvolal se vše pomalu zvedalo
ze ze mě. Šlo slyšet hlasité praskání, v tu chvíli šla
brána k zemi.
Nějaké kouzlo nás všecky po hlasitém žuchnutí brány portovalo
zpátky na kopeček, zvíře se vydalo zpět k úpatí ledových hor
kde se setkávalo s ohnivými mýtinami.
Stále to zvíře potkávám ve snách i při putování. Ještě
neobjevených koutků země.



tak a další třeba zas přibidou ale asi až o výkendu.

no kouknu na to já mám open ofice ale ten je úplně na prd.
A word je drahý ale s kouknu to.
Vyjmečně schválně protože to bylo pro mě jednoduší popsat.
Teď se snažím vymyslet zimní krajinu.

Přede se moc omlouvám nebyl moc čas.

Krásný slunný den, třpytijící se paprsky slunce se odráželi od zrnek sněhu. Stromy se lehce pohupovali v chladném zimní vánku krajinou se neslo líbívé štěbetání zimních ptáků. Některé stromy se pod tíhou sněhu ohýbali až k zemi, všude kam jen oko pohlédlo sníh.
Dávné příběhy vypráví o krystalu ledu a o skryté vesničce ze které se už po staletí nikdo nevrátil.
Tohodle dne ke mně přišel vážený Velekněz a největší z ohnivých mágu a jeho věrný přítel mág zabývající se vulkány a lávovými kouzli, požádali mně abych se vydal do vzdáleného ledového království a zlomil kletbu kterou zapříčinil ledový krystal.
Okamžitě sem svolal družinu svých známých svatá mágyně tabitha, Volcano Dungenar a ohnivý či rudý mág David41.
Počasí bylo mraziví těžká výzbroj by mou cestu zpomalila pomyslel sem si, na sebe oblékl sem si teplí zimník a pod něj lehkou zbroj z ohnivého draka.
Trvalo hodiny než jsme se připravily ale nakonec okamžik vyražení nastal. Vyrazili jsme na sever až do středu nejmrazivější země do tak zvané tundry bittoren. Putovali jsme několik týdnů možná i měsíců než jsme se dostali k úpatí ledových hor. Kolem hor vedla cesta dlážděná že se po ní hezky šlo došli jsme mezi hory kde se zdálo že cesta končí, v ledu lemování kamenem jako by tam stála kdysi brána. Na kamenech tlustým písmem stálo buď vítán v království ledového lidu, dotkni se krystalu a budiž s trestán navěky. Já svým ohnivým mečem který jsem měl na zádech jsem máchl jak silně to jenom šlo ozvalo se silné zadunění ale ledové opevnění se ani nehlo vysílením sem padl k zemi. Dungenar povídá já jsem jen mág volcano bez tvé pomoci Davide to neotevřu musíš udělat žár aspoň malí plamínek pak už si poradíme.
Tabitha ho zarazila opatrně v těchto místech to je hodně zrádné, já již sedící na zemi je pouze sledoval, Tabitha pouze řekla ochranná baríera a dodala teď to zkus teď nic špatného nemělo by se stát. David se zasoustředil a z jeho hůlky vyplivl malí plamínek dungí ho svou mocí uchytil pomalu a opatrně ho zesilovali a obraceli na bránu led se pomalu rozpouštěl šlo vidět jak se teplo a teplá pára zarážejí o ochranné kouzlo. Brána povolila šlo jen vidět tmavou cestu pořád dolů lemovanou svítilnami, ale co to, zdá se jako by svítilna hnula se.
V zápětí na to přiblížila se viděl jsem malou kouli která se mi mihotala před očima když se zastavila sáhl sem po ní, když už sem se jí dotkl okamžitě sem zakřik au to pálí, tabitha ani po zlomek vteřiny neváhala a zamumlala hojivá síla, pálení ustoupilo a bolest byla pryč.
Co to-to-to sakra mělo být vy křik jsem zděšeně, to se na mne otočil dungí to neznáš? Něco jak světluška jen to kdysi staří mágové ohně, slunce a lávy začarovali kamínek aby měli stálí přísun světla a tepla pokud se nebojí tak tě nespálí, pro příště ona ti na tvou ruku sedne sama dodala rozhořčeně tabitha. Šli jsme pořád chodbou za světýlkem pořád dolů došli jme k velké zamrzlé hale světýlky se to tu jen hemží pomyslel sem si. Do haly vedlo nespočet cest stále sem jí procházel a bádal nad tím kudy dál. chodil sem hodiny možná už i po třetí dokola když jsem si všiml u jedné cesty světýlka uspořádany do věty tudy se dej a krystal zpět na oltář navrať, tudíž sem šel tou cestou, čím sem šel dál tím větší byla zima. Došel sem k velké železné bráně. Tabitha povídá nedělej to na co myslíš, nechci přijít o muže a otce svého dítěte v tu chvíli mi do očí hrkli slzy víš že to musím udělat naval aury a nemel zařval jsem se slzami v očích. V tu ránu se přidal dungí i david všechna ochranná zahřívací a léčebná kouzla vyvolávali Najednou kolem mně zářila třpitivá červená aura. Vešel jsem do vrat.
Vrata se zamnou s vřískotem zavřela. Šel jsem dál a vyděl sem zmrzlého stojícího muže jeho ruce dřímaly obrovský modrobílí třpitivý krystal.
Koukám jeho oči čučí na velký ledoví obelisk vzdálený asi 200 metrů, se daleko nedostal když ho tam chtěl vrátit pomyslel sem si.
Pořádně sem se nadechl popadl sem krystal a snažil sem se utíkat co nejrychleji, jen co sem se dotkl krystalu pocítil sem že jeho moc ruší účinnost podpůrných kouzel snažil sem se jít stále sem cítil větší a vetší zimu když už sem měl obelisk pouze na natažení ruky s tuhli mi nohy.
Stále sálající aury které byli rušeny mocí kletby mě chtěli nechat žít natáhl sem ruku na obelisk krystal už sem držel nad oltářem a chystal sem se hu uložit na své místo, v tu ránu sem ztuhl a pamatuji si už jen záblesk energie a probuzení druhý den v zamrzlém sálu plným světýlek a jásajících lidí. Vyděl jsem tam i děkující mágy ohně a lávy. Všechno dobře skončilo. Oslavy trvali přesně rok navrátil se bojovník sasuke který se vydal přesně před rokem vrátit krystal který našel v jednom zamrzlém domě.
Vyprávěl mi že když vešel do domu vyděl všecky kromně jednoho muže zmrzlé, muž asi nevydržel ztrátu svích blízkých a zapíchl si do hrudi nůž který stále svíral v ruce vyprávěl sasuke, když se vydal na cestu nečekal že kletba ztrestá i jeho.
Poděkoval i hodně jiných lidí mágů i různých magických stvoření slavilo se všude, v ledovém království popíjeli ledové víno.
V teplém jižním království kde zrovna byla zima popíjeli sme grok. pozval sem ho na křest mého syna i dungího i davida sice bdue až za 8 měsíců ale neodmítli. po roce oslavy skončili, pouze se v tuhle dobu každoročně slaví svátek zimy ale to je zas jiný příběh.
Po úspěšném návratu sem si konečně dal teplí grok a šel jsem spokojeně spát.