Když Will jel na návštěvu za svým mistrem Haltem a baronem Alardem, který ho společně s bývalými spolubydlícími vychoval na hradě Redmontnu, kde byl vychován, navštívil i bývalou spolubydlící jménem Alyss. Bylo zrovna čtrnáctého února 1214. Uviděli se, když byl krásný západ slunce. Will v pravé ruce nesl krásnou rudou růži a ve dvojitém pouzdře na své nože měl schovaný zásnubní prstýnek. Alyss nesla nádherné perníkové srdce, které si nechala upéct v kuchyni mistra Chubba. Zašli do lesa na nedalekou mýtinu. Prožili krásný večer. Alyss mu řekla své ano. Týden poté byla na hradu veselá svatba a potom Will společně s Alyss vyjel za svými hraničářskými povinnostmi.

Princezna Sakura


Jednoho dne se v Nosvillu vydal Armad, muž od krásné a poctivé ženy Sákury do Mt.Kremu, aby ji udělal radost na Valentýna. Princezna Sákura ho
nechtěla pustit, bála se o něj, že se mu něco stane, protože Mt.Krem byla zapeklitá hora plná různých bestií, které nebyly zrovna slabé.
Od ukrutných vos až po silné prasata. Armad potřeboval získat prasečí zub, z kterého udělá skvělé Valentýnské překvapení pro jeho ženu,
Ale byl tu jeden háček, silná prasata se nejmenujou silná pro nic za nic, jsou opravdu silná, mají velkou výdrž i útok. Strávil tam celé tři dny než zub
z prasete získall. Potom co zub dostal, se okamžitě vrátil do města Nosville. Zašel k Malcomovi a zeptal se ho, jaké překvapení se dá vyrobit z prasečího
zubu. Jakmile Armad ukázal Malcomovi zub od prasete, Malcom se hodně divil, jak mohl zabít tak silné prase. Armad mu pak povypávěl jak to vlastně bylo.
Malcom mu řekl, že z tohohle zuby se dá udělat hodně skvělých věcí a proto se ho zeptá co by chtěl za dárek. Armad řekne ať Malcom vymyslí něco, co
princeznu Sákuru hodně potěší. Malcom chvíli přemýšlí a za chvíli dostane nápad. Udělám ji z toho zuby Valentynskou dobrotu. Malcom řekne, Ať se Armad
vrátí za hodinu. Hodina rychle uběhla a Armad je zpět u Malcoma. Armad se zeptá "tak co Malcoma máš to ?" Malcom odpoví: "Ano mám tady to je". A podá
Armadovi krásnou Valentýnskou dobrotu. A Armad se zeptá Malcoma: "Jaké jsi tomu dal jméno, Malcome? " A malcom na to: "Valentýsnká pochoutka". Armad
poděkuje a utíká za princeznou, určitě je už vyděšená kde je její muž. Jakmile Armad dorazí k její chalupě, zaklepe na dveře a princezna otevře. Velmi se
obejmou a Armad ji dá dárek. Princezna je z toho celá vedle a už se těší až se do té pochoutky večer pustí.

Chladný větřík vál od severu, zlehka pohupoval korunami stromů, a siru Hawu drobnými zrnky dopadajícími na obličej připomínal, stále rychleji ustupující zimu. Bylo lehce po poledni, slunko vysoko na obloze, osamoceno, mraku nevidno. Nohy se mu bortily do sněhu, značně stěžujíc dnešní hlídku, neboť útoků zbouřeneckých kovoltů a démonů přibývalo. V rozhlehlé krajině se překřikovala změť zvuků a skřeků. Byly to nebezpečné časy, časy válek, bojů, poutí za hrdinstvím a bohatstvím. Ale jemu to nic neřikalo, zajímal se jen o to, jak uživit své děti, svoji lásku, a jak se postarat o rodinu. Kápi na hlavě si trochu posunul víc do obličeje, zima byla vytrvalá, lem jeho hávu značil, že vánek se jen tak nevzdá, že je nesmrtelný. Z nenadání se jeho amulet, ztěžka pohupujíc u opasku rozzářil temnou barvou.

V hlavě mu to začalo pracovat rychlostí blesku, začal si odříkávat kouzla, formule, kterých již tolikrát užil. Našel nějaké vhodné, okamžitě jich začal užívat a polohlasem vztyčovat bariéry kolem sebe, potom je začal formovat, roztahovat, přetvářet, nakonec jim dal svobodu, vykřikl „UTGANGEN“, čímž ukončil zaříkávání a kouzlo vystřelilo do prostoru. Myslí prozkoumal pevnost kouzla, dotkl se jej něžností rodiče. Byl spokojen, vyčkával.

Nepřítel nenechal na sebe dlouho čekat, naprosto přesně věděl odkud přijde a taky tam zpoza stromů vyběhl. Byl to lehce ozbrojený voják, měl jednoruční meč, ze zad si sundal štít a mocně zařval. „Kdo jsi, proč čmucháš kolem?“ Hawu váhal, věděl že takto lehce ozbrojený voják nebude sám. Začal tedy pátrat myslí v prostoru, a přitom spustil. „Jsem čaroděj Hawu, mým úkolem je dohlížet na pořádek v těchto lesích, zajišťuji bezpečnost obchodníků, obchodních cest. Zabraňuji lupičství, vrahům a jinému neřádu. A kdo jsi ty, že se nebojíš sám, zde v těchto končinách.“

Protivník nahodil nepříjemnou grimasu, a mágovi bylo jasné, že se musí připravit na nejhorší. „Jsem tvá zkáza“ zařval nepřítel, a vyběhl vstříc mágovi, který vypadal zcela bezbranný. Opak byl pravdou, mág pohladil rukou kapsu a pak z ní vytáhl věc připomínající kartu, rudou, s mocnou, žhnoucí aurou. „BRANN“ vykřikl mág, jeho vlasy zrudli, sníh kolem něj roztál. Mávl rukou, obloha potemněla a z nebe se do nepřítele zabodlo obrovské ohnivé kopí. Mezitím se zpoza sněhových závějí, napadaných větví, povalených stromů, vyřítili další nepřátelé, vytvořili kruh kolem čaroděje. Hawu zapátral po magických bariérách co předtím stačil vztyčit, a začal postupně jednu po druhé uvolňovat. Nejdříve kolem začala zářit rudá aura, poté se okolo mága začal vzduch ohřívat, a sníh mizel v oblacích páry, nakonec, nepřátelé byli takřka na dosah zbraní, vykřikl „SIRCEL“ a ze země se zvedl sloup ohně. Skupina loupežníků neměla šanci, jediná stopa po nějakém nebezpečí byli ohořelé větve, a spálená těla na zemi. Myslí zapátral ale přítomnost nebezpečí nenašel, vykřikl tedy „UTGANGEN“ čímž přerušil všechna kouzla, přejel po kartě a uložil ji s úctou zpět do prošívané kapsy, zdobené orientálními znaky.

Byl čas zamířit domů, musí si pospíšit, dneska je vyjímečný den, úkol splnil. Zamířil k branám vesnice, už z dáli bylo vidět, že to ve vesnici žije. Na domech vlály kusy látky, s pestrobarevnými obrázky, motivy srdce, apod. Na všech tvářích byl vidět úsměv, radost, každý měl tu dušičku, ke které se mohl upnout. Tento pohled mu zlepšil náladu, a přemýšlel co ještě musí udělat, než zamíří domu. „Hmm“. Zamířil k správci vesnice, zde jej informoval o skupině rebelů, o tom jak se s nimi vypořádal, dostal zálohu, a zbytek dostane až ověří jeho lov strážci, které na toto místo vyslal. Hawu měl pověst nevídaného mága, proto se nikdo neodvážil jeho skutky zpochybňovat. Byl čas zamířit domů, jeho žena zajisté čeká s obědem a je celá ustaraná co ho dneska potkalo. Sáhl do kapsy, měl zde připravený dárek a doufal že tím svou lásku potěší.

Než otevřel dveře stáhl si kapuci, kopl párkrát do schodu u dveří, smetl známky sněhu, sklepal jej z pláště a vešel dovnitř. Velice zlehka a potichu, zavřel za sebou dveře a nasál vůni domova. Body úhledně uložil do police, plášť zavěsil na věšák z rohu impa. Vytáhl dárek z kapsy a přesunul jej rychle do kalhot. Kolem chodby přeběhl stín. „Miláčku?“ Zeptal se Hawu. „Né nenenenenene, ať tě ani nenapadne mi lézt do kuchyně, ještě chvilku vydrž, opovaž se!“. Se smíchem zůstal stát. „Co děti?“. „Jsou v pořádku, hrají si teď u sousedů“ dostal strohou odpověď. Přesvědčil se ještě jednou pro jistotu zda je dárek na svém místě.

„Už můžeš pupáčku“ Pozvala jej dál. Vešel tedy, rozhlédl se po místnosti a zůstal v němém úžasu. Celá kuchyně byla ozdobena červeným saténem a hedvábím, zlaté provázky svazovali jednotlivé kusy a vrstvy látek, na látkách byli vyšité vzory srdíček, růží, pohárů, všech možných věcí vyjadřující hojnost a lásku. Uprostřed stůl, přehozen zlatavo - červeným ubrusem, na něm zlatý svícen s voňavou svící. Na stole byli rozprostřeny pokrmy z různých krajin, a hawuovo nejoblíbenější, kuřecí prso, se slaninou, a magickou bylinou. Nevěděl kde se to jeho zlatíčko naučilo vařit, ale nic se tomu nevyrovnalo. Častokrát si dělal legraci, že ji naučil vařit sám lucifer.

Přistoupil k Miaukey, objal ji, a políbil, děkuji miláčku, víš že si moje nejdražší. „Počkej počkej, to není všechno.“ Odtáhla se, a odcupitala pro něco do svého pokoje. Za chvilku se vrátila. A nesla v ruce balíček. „To je pro tebe moje nejdrahocennější.“ A mocně jej objala. Poté co se věčnost objímali, Hawu sáhl do kapsy, počkej já pro tebe taky něco mám. Zavři oči, a poté jí kolem krku protáhl řetízek a zacvakl jej. Můžeš je otevřít. Řetízek byl zlatý, a pohupoval se na něm rudý drahokam. „Miláčku to jsi nemusel“.

„Tak zlatíčko, tohle byl drahokam mojí mami, sem jej konečně dopátral, zvláštní pouť putoval, a teď jej máš ty, opředl jsem kolem něj mocná kouzla, neměl by ti ublížit žádný mág dokud sem naživu. No a teď se potěším já. “. Začal rozbalovat dárek, vytáhl z něj pár rukavic, už na dotek cítil že to nejsou obyčejné rukavice. „Tyhle rukavice, srdíčko, jsem našla v jednom vetešnictví, prodejce neměl vůbec ponětí, jak moc jsou mocné, jsou imunní vůči ohni, tyto rukavice nespálíš, a sám víš, jakou máš spotřebu oblečení, když používáš ta ohnivá kouzla.“ „Její ty si moje zlatou“ Najednou se ozval hawův žaludek. A oba se zasmáli. Poté usedli ke stolu, pustili se do jídla, smáli se na sebe, pusinkovali, a byli šťastný.

K večeru přišli děti a sedli ke stolu, výzdoba stále na svém místě, starší z dětí, jejich syn, si místnost zvědavě prohlížel. „Mami a proč se vlastně dneska slaví tento den? Všichni se snaží být šťastný a dělají, že se mají rádi“. „Nó“ začala Miaukey a nevěděla jak začít. Kdysi dávno, už je tomu pár set let, byl rytíř, a žil dlouho sám, věnoval svůj čas studiu kouzel, a neuvědomoval si, že mu čas utíká mezi prsty. Žil dlouhá léta v zámečku, s pár poddanými, komunikoval s nima však minimálně, chtěl najít věčný život, ale neuvědomoval si, že o ten praví život přichází právě svojí uzavřeností, a upjatostí ke svému cíli.“ Přešla ke škopku s nádobím, kde již Hawu myl nádobí a přidala mu ještě nějaké navrch.

„Ale jednoho dne“, začal vyprávět hawu. „ jel na koni po lese, pátral po zdrojích magie, a slyšel pláč. Pomocí magie se jej snažil objevit, a narazil na děvče, jež bylo raněné, zesláblé, celé od krve. Hodil si jej tedy přes koně a běžel s ním k zámku. Několik dní a nocí děvče žhnulo v horečce, avšak potom začala ustupovat a vystřídal ji chlad, toto děvče prodělalo dlouhou nemoc, ale náš princ, ačkoliv už byl starý, dokázal s magií mocné věci. Dokázal ji uzdravit, a během léčby, zjistil, že k ní něco začíná cítit, náš princ se zamiloval, Sonya, jak se jmenovala dívka, jej milovala také. Tak mezi nimi zahořela láska. Zažívali nádherné chvíle, dlouhé měsíce trávili spolu, užívali si života, bohužel princ byl již starý a po roce si pro něj přišla smrt. Nikdo se nedozvěděl proč se zjevila Sonya v lese, a kam poté zmizela. Zanechala s princem však po sobě poselství. Můžete pátrat po nesmrtelnosti, můžete ležet v knihách, avšak začnete skutečně žít, až když milujete. Láska, to je ta skutečná nesmrtelnost.“ „A tatí?“ tázala se mladší dcera. „Jak se jmenoval ten princ?“ Hawu se na ní podíval, „Josua de Valentýn. A teď šup do postele, jdeme chrnět“.

Vzali svícen, uspali děti, a pak se vydali do ložnice. „Takový příběhy si vymýšlíme, ty děti se budou budit noční můrou“ pravila Miaukey, „ale jdi ty, šak lásku lidi potřebují“ Odložili svícen, sfoukli už takřka dohořelou svíci a zachumlali se společně do postele, usli v obětí, a s pocitem nekonečné lásky. Jen venku z dáli se nesl ženský pláč, takřka nadlidský.

Na Ledovce tam je prima,mrznou ruce nohy,neustále zima.
Anděl Démona klátí,tučňák se smíchy mlátí.
Ježíšek nám z náměstí zmizel,
kdo mu ukradl asi pytel?


No slunce co ozářilo Sluneční louku,
Prérie vyzývá na jarní toulku.
Nastal lásky čas,
vítej Sv. Valentíne v Nosville zas.

V klidném zatím lidmi nedotčeném Jedlovém lese,žili dvě sestry.Jedna starší Myiu druhá mladší Adéla.Obě byly veselé a šťastné že mohou být spolu.Avšak starší sestra Myiu si jednoho krásného dne našla nápadníka,takže na mladší sestru Adélu už neměla tolik času.Adéle to nevadilo měla totiž jednu vzácnou vlastnost.Porozumění.Adéla chápala,že její starší sestra je šťastná a nechtěla jí kazit život a každodenní radovánky ba naopak.

Čas plynul a psalo se datum 6.2. a Adéla chtěla překvapit krásným dárkem na valentýna.Slyšela o Oriharconových věcech,které nejsou k dostání nikde na světě.Jenom v doposud neznámích končinách tmavou aurou obklopenou horu Mt.Krem.O této hoře kolovali zvěsti že tam žijí bytosti podobné ďáblu s velkou stínovou aurou a také jedna prý nemilosrdná bytost s pravím opakem.Adélu to však neodradilo a vydala se do této prapodivné hory.

Když přišla na okraj Kremu přeběhl jí mráz po zádech.Všude jenom temnota a ticho jenom vítr tiše ovíval její dlouhé vlasy.Adéla měla sice velký strach ale pro svojí sestru by udělala první poslední a tak šla dál.Cesta nebyla až tak zlá.Kolem poletovali Vampii,ale ty Adélu nemohli zastavit.šla už tři hodiny a najednou jí jakýsi portál z poza rohu vtáhl do ještě tmavější země.Adéla si oddychla když kolem nikdo nebyl.Prošla kostěnou dračí hlavou,ale ouha.

Její obavy se naplnily,před ní vstanula celá horna kostlivců s rohy a ocasem.Adéla se chopila svého meče ale jeden kostlivec vystoupil z davu a z v jeho dlani se rychlostí blesku vytvořila tmavá aurou obklopená koule a ta jí vyrazila meč z ruky ten následně odletěl o několik metrů dál.Zombie se proti ní rozběhli vytasili své obrovské zbraně a mocně se napřáhli..........

V poslední chvíli cosi cinklo a když Adélka otevřela oči viděla před sebou hlavu bez těla,tělo bez hlavy.pomaličku se kolem sebe rozhlédla a uviděla velkého indiána s bumerangem v ruce jak ničí jednoho kostlivce po druhém.Když bylo po všem.Slušně se představil"Mé jméno je Exist,a co takové děvčátko jako ty pohledává v tak nebezpečné krajině?"Adéla mu vše pověděla nacož pravil "aha nu to je sice hezké ale nemyslím,že tohle je místo pro tebe doprovodím tě na okraj Kremu".Cestou si pěkně popovídali a když byli na okraji indián zmizel.Adélku hřálo u srdce a v duchu si říkala"Je on moje láska?Proč by ne?Je pohledný,zdvořilý,milí a dá se sním hezky popovídat.Že by on byl podle té legendy co mi vyprávěla sestřička ten pravý pro mě? na svatého valentýna do roka a do dne najdeš opravdovou lásku"Adélka se vrátila s nepořízenou domů.

Celé čtyři noci nemohla přestat myslet na Exista.na Valentýna časně ráno popadla svůj meč a vydala se do hory Krem.Šla jako posledně ale cestou ji jiný portál vtáhl.Byla na jakém si vršku kde viděla včerejší bojiště,ale najednou se jí zatajil dech.Uviděla Exista jak bojuje proti samotnému Dark Hornovi a jeho kumpánům.Adély se zmocnila bez moc,strach,pláč.Exist byl na pokraji sil z ničeho nic dostal zásah mečem.....Krvácel....sténal.....naříkal....Najednou adéla něco zahlédla letělo to přímo na ní bylo to tak jasně zářivé.Vypadalo to jako ohnivá aura.Aura se do adély vcucla a následně na to se adéle zkrátili vlasy její brnění bylo z titanu ale zároven lehké její meč ostrý jako břitva.Adéla na nic nečekala rozběhla se skočila k Existovi zvedla svůj meč.Na zemi se vytvořil velký kruh z kterého vyletěl sám Ohnivý drak a všechny kostlivce zpálil na popel.Než se Dark Horn vzpamatoval dostal tak silnou ránu že upadl do bezvědomí.Exist z posledních sil vytvořil obrovský bumerang kterým Dark horna dorazil

Tmavá aura kolem mt.kremu zmizela.Adéla přiběhla k Existovi.Ošetřila mu rány.Exist vztal poděkoval a dal Adéle polibek.Ta polibek opětovala a řekla Existovi vše jak nemohla spát musela na něj celé dny a celé noci spát.Exist jenom s udivem ve stváři odpověděl že nemohl také spát a že nemyslel na nic jiného.Legenda se vyplnila.Na svatého valentýna v den zamilovaných se oba vrátili do jedlového lesu.Sice s nepořízenou,ale Adéla měla ten nejcennější dárek na světě.Opravdovou lásku.Její starší sestře vůbec nevadilo,že pro ní nic na valentýna nemá hlavní je že se vrátila zpátky domů živá a zdravá.Exist a Adélka spolu žijí v jedlovém lese do dnes.Mají spolu jednoho syna.Starší sestra Myiu má se svým manželem dceru a syna.Od dob prolomení kletby mt.kremu všechny zamilované chrání aura sv.Valentýna.

Máme tady Valentýn 14. února ,
všechno lásky plné - velká květina.
Lidi všichni milující ,
líbají se nad kyticí.

Valentýn a Valentýnka ,
všechny děti , lásky snílka.
Všichni jak jsme poznali ,
lásku jsme si rozdali.


Všem Vám přeji krásného Valentýna !! :-)

Když Schluri jednou na vycházku vyšel
Nevěřil vlastním očím co vlastně našel
Tak krásná, tak plná lásky
i její dlouhé vlásky

Hned se do ní zamiloval
Avšak nic něřekl, jen pozoroval
Vše vsadil na jediný den
Den lásky, to je onen:

Svatý Valentýn je jednou ročně
Nesmí se bát, říct to stručně
Miluji tě, lásko má
Avšak dívka nevěděla, jestli ho zná

Ale Ano líbil se jí
On neváhal a políbil jí
Byli spolu dlouho, několik let
Smáli se, když si vzpomněli zpět

Svatý Valentýn Některé lidi spojí
Avšak jsou tací, kteří rozchod kvůli němu znají
U nás je to ale lásky čas
Za rok tu bude rychle zas

Zemi Nostale pokryl růžový prach,
a jde ztoho děs a strach.
Válka andělů a démonů ustala,
teď zvláštní chvíle nastala.
svatý valentýn
Stoletá mandra řev svůj sklidnila,
z vln růžového prachu se zasnila,
Zjevil se jí-její princ-hodili na sebe očko,
ptá te se kdo je ten princ? přece chrabrý xxx očko.
Pro mandru přestal válčit i z hightscore odešel
s mandrou je spokojen lásku a klid našel.
je svatý valentýn
Lesklá zelená duše se na zemi válí,
nikdo si ji nevšimne ani jeden,
není to co by si teď přáli,
hledájí pár vždyť je lásky den.
je svatý valentýn
Dobrodruch lvl 20 ulomil větvičku,
za pár si chtěl uhnat zuřivou slepičku,
slepička,ale byla za pár s Pajamou,
a tak dobrodruh od ní dostal na holou...
je svatý valentýn
Dlouho sám ,ale nezůstal,
růžový Jelly se už do páru sním chystal.
Ledové království pro dnešek roztálo,
a nikoho to nic nestálo.
Kdo neměl pár dnes někoho našel,
i básník musí končit partner mu došel:)

zemi nostale pokryl růžový prach,
už z toho nejde děs ba ani strach.
je svatý valentýn.

demoon:)

demoon - hlasoval pro dAeGOn jelikoz je to moje partnerka:) a ma moc hezkou basnicku:)

já jsem zase hlasovala pro Demoona :D jeho básnička je moc pěkná.. :love:

Dal jsem hlas Demondarce.

Hlasovala pro Demondarce - moc povedené

Ahoj!

Já dávám hlas - dAeGOn

Za mne W!TCH3R, vtipné, pěkně neomalené a povedené.

Witcher protože to má krátke a velmi hezké .

Witcher

Hlas pro Adelinka =3