Ledník byl tou jízdou tak unesený, že si ani nevšiml ostatních cválajících vedle něj. Bylo až podivuhodné, jak rychle se je naučili ovládat, ale jak později správně pronesl Charlie: „To je ta Ebutanská schopnost rychlého učení.“
Udělali několik kol po louce a vrátili se pro svoje věci. Pytlák zároveň vymyslel důmyslný postroj pro nošení nákladu.
„Myslím, že do Throenny bychom mohli dorazit zítra. Jak tak koukám, stmívat se začne asi za pět hodin, takže se pak zastavíme na večeři a přenocujeme, teď jedeme,“ zahlásil Denger.
Maximálně tři pokusy byly potřeba na nasednutí do sedla a další tři na určení té správné rychlosti. Cválali směrem k horizontu. Bylo zřejmé, že tento způsob přepravy bude mnohem rychlejší než chůze pěšky a tak mohli aspoň trochu dohnat ztracený čas.
Nebe bylo čisté modré a slunce tolik nepálilo. Cesta byla příjemná, což po té cestě lesem všem zvedlo náladu a povzbudilo jejich ducha.
„Nechci nic namítat, ale myslím, že do večeře bez jídla nevydržím,“ ozval se Ren a donutil tak celou skupinu zastavit.
Denger nechápal a tak mu naznačil, ať pokračuje. Přitáhl své klisně uzdu a ta se otočila směrem k lovci.
„Od toho příjemného probuzení,“ poznamenal ironicky, „jsme nic nejedli. Můj žaludek už snad požírá sám sebe.“
Kapitán se rozhlédl po celé skupině a krom dalších dvou, kteří byli uvěznění, všichni přikyvovali. Pobídl koně a dojel k Ledníkovi, vyndal čtyři jablka a tři hrušky. Každému jedno z toho dal s tím, že pro pořádné jídlo potřebují oheň, na ten dřevo a to se uprostřed louky těžko shání.
„Vy nemáte hlad proč, smím-li se zeptat?“ podotkl Maris s plnou pusou.
„Barbaři sice zabíjejí krále a nástupce, ale i pro vězně jsou to skvělí hostitelé. Bylo to myslím vepřové s takovým divným pečivem. Zkroucené do srpku měsíce a sladší než chleba. Moc dobré,“ odpověděla mu Jess a při vzpomínce na jídlo si poplácala břicho.
„Tak oni si jedí prase a my dostaneme jen ovoce. Proč neuvěznili mě?“ zašeptal Pechy. Smál se, takže Charlie jedoucí vedle něj pochopil, že to byl vtip.
„Doufám, že až se Athig stane králem, řádně se nám odmění. Co já vím, třeba rytířským stavem u Tabasského dvora.“ Uculil se gladiátor a lehkým šťouchnutím do slabin přinutil svého ryzáka k rychlejšímu pohybu. Pechy dlouho neotálel a provedl to samé.
„O to se neboj Charlie, určitě ti poděkuje,“ vložil se do toho Denger, který to slyšel. Gladiátor stáhl uzdu a dostal se na jeho úroveň. „Ale na titul zapomeň. Navíc „Sir Charlie“ zní blbě.“
Ostatní se začali smát, jen Charliemu se v obličeji změnila barva na rajčatovou. Protočil oči v sloup a tryskem vyrazil napřed.
„Já si dokonce myslím, že udělit tolik titulů najednou bych ani nemohl.“ Zasmál se Athig. „Navíc, než budu moci udělit vůbec první, uběhne taková doba, že bych si nebyl jistý tím, že se toho dožijete.“
Pak zvážněl. „A můj bratr umí být podlý, takže abych se vůbec králem stal.“
„Od toho jsme tu my, nebo ne?“ Povzbudila ho Jess.
Stmívat se začalo, když dorazili k malé vesničce uprostřed ničeho. Mohlo ji tvořit nanejvýš patnáct domů. Z toho dva byly statky. Neměla žádnou hradbu, ani dřevěné ohrazení. Okolo se páslo pár stád krav, ovcí, prasat a toulalo se okolo ještě pár oslů.
„Myslíte, že nás tam někdo ubytuje?“ zeptal se Gladi.
„Myslíš, že si někdo nakýbluje dvanáct lidí dobrovolně do domu?“ oponoval mu Pror.
„Jenže najíst se a přespat někde musíme. Rozdělíme se a ráno v šest se sejdeme na druhé straně vesnice.
Utvořili čtyři skupinky a dohodli i hlídku u koní, které nechávají uvázané u plotu. Každý se vydal k jinému domu, ale sešli se zpět u koní. Neuspěl nikdo.
„Takže opět spaní na studené zemi?“ vzdychla Teresa a Jess jen zklamaně přikyvovala.
„Taky jsem se těšil, ale co naděláme. Jen netuším, kde vezmeme to dřevo,“ řekl Denger a odsedlával svého koně.
„Já myslím, že támhle je ho dost.“ Ukázal Leon na hromadu dříví v zahradě jednoho z domů. „Pár klacků nebudou určitě postrádat.“
„Brácho, přece nebudeme krást.“ Zastavil ho Pror.
„A s těma zvířata jsme udělali co? Půjčili jsme si je?“ Zasmál se.
Leon s Gladim a Renem téměř neslyšně přeskočili plot a neviditelní se dostali až k hromadě. Potom utvořili řetěz a posílali dřevo.
„Nemyslíte, že hned tady budeme dost nápadní?“
„I kdybychom byli, tak přeci neděláme nic špatného-“ řekl Denger.
„Krom toho, že krademe dřevo,“ skočil mu do řeči Pechy.
Zasloužil si tak vražedný pohled. „Budu dělat, že jsem to neslyšel.“
Nakonec měli k jídlu vepřové s bramborami, u kterého se Ledník opět vyšvihl. První hlídku měl Charlie.
PS: Jinak mám otázku, zda tu je vůbec někdo, kdo to ještě čte Kdyžtak dejte vědět do debaty, jestli to sem mám stále dávat