KAPITOLA JEDENÁCTÁ
Voda se zčeřila a vlasec sjel pod vodu. Ryba uháněla jako o život, ale mladík škubnutím prutu jí téměř znemožnil jakoukoliv záchranu života. Bojovala několik dalších minut, zatímco on na důmyslný strojek navíjel téměř neviditelný vlasec. Ulovenou rybu si pohledem přeměřil. Třicet devět palců je průměrný Kranas, pomyslel si.
Připraveným kladivem rybu praštil do hlavy a usmrtil ji. Přidal jí k pár dalším sardinkám a sleďům do kýble a znovu nahodil. Zapíchl svůj prut mezi dva kameny a natáhl se na pláži. Dělá to denně a jeho pleť tak nabrala příjemný opálený odstín. S jeho tmavohnědými vlasy si pohrával jemný mořský vánek a šumění vody ho pomalu uspávalo.
Vysmeknutí prutu ho však opět probudilo a on rychle zareagoval a prut zachytil. Boj s rybou začal nanovo. Tentokrát s ní měl ale větší problémy. Hádal, že to bude opět Kranas, ale tentokrát dvojnásobné délky, než ten, kterého již chytil. Dvoumetrový Kranas obvykle váží okolo osmdesáti kilo. Chytit ho, ví, že by za něj na trhu dostal hodně. Každý ušetřený quinar se jeho rodině hodil.
Jeho otec byl kapitán bojové fregaty, ale po napadení přístavu o svou loď přišel. Od této doby tajně šetřil na další a na ty nechtěl sáhnout ani v době největší krize. Tu zažívali zrovna teď. Lovil ryby a malá zvířata, aby šel na trh, usmlouval tu nejvyšší cenu a následně prodal.
Prát se ovšem s osmdesátikilovým Kranasem nebylo tak jednoduché. Je silný, za to ryba je mrštná a umí sebou pořádně házet. Držel svůj prut pevně a úlovku se nehodlala vzdát. Pomalu, ale úspěšně začal vlasec namotávat na strojek, až rybu dostal téměř na břeh.
Koleny sevřel rybu ve vodě a kladivem ukončil její život. V duchu se pochválil a přihodil ji do kýble. Znovu přepočítal svůj úlovek. Došel k pěknému číslu, zvedl se, protáhl a vydal se směrem k trhu.
Považoval za velký úspěch, že oba Kranase dohromady prodal za pětatřicet quinarů. S plným měšcem a zbytkem ryb šel zpět k domovu. Na cestě potkal bratra.
„Chosé, táta chce, abych ti sdělil, že máš okamžitě dorazit do přístavu,“ vyhrkl na něj. Byl mu dost podobný, ale o několik let mladší.
Chosé ze svých zad sundal kýbl a z opasku měšec. „Dobře, tohle vezmi domů, a jestli to ztratíš, tak si mě nepřej, jasný?“
Mladík přikývl.
„A Maxime,“ Otočil se. „Pak přijď do přístavu taky.“
Maximus opět přikývl a rozeběhl se směrem domů i s kýblem.
Starší z bratrů se rozběhl směrem k moři a přístavu. Trh byl umístěný jihovýchodně od středu Throenny, ze tří stran chráněn hradbou, ze čtvrté branou, kterou hlídá stráž celý den i noc. Je to velmi dobře hlídaný přístav a obchodní lodě mají přístup jen se zvláštním povolením od krále. Throennský přístav byl již několikrát dobyt a Groda už to nebavilo, vydal zákon, loď, která nemá povolení s královskou pečetí, nesmí vjet do přístavu.
Mladík seběhl schody a v dáli už viděl na přístavní mola, která vybíhala do moře. Nechápal, proč má jít do přístavu, ale nikdy se nevzepřel otcově rozkazu. Proběhl několika dalšími uličkami, až se mu rozevřel výhled na moře a několik obchodních lodí stojící v přístavu. Věděl, kam má běžet, protože když měl jeho otec ještě svou loď, kotvíval s ní stále na stejném místě.
„Á synu,“ zvolal jeho otec a otevřel svou náruč. „Konečně jsi tady, kde máš bratra?“
Chosé se zastavil, popadl dech a objal se se svým otcem. „Za chvíli by mě dorazit, copak se děje?“
„Sám jistě víš, co je dnes za den,“ řekl jeho otec a široce se usmál.
Samozřejmě, že to věděl, dnes dovršil dvaceti let. Čas kdy se Throeňan stává mužem a přebírá řemeslo svého otce. „Ano.“
„Tak tímto ti předávám své řemeslo jakožto kapitán bojové lodi a samozřejmě novou loď!“ řekl a ukázal na malou bitevní fregatu za ním.
„To je vtip? Tohle je moje loď? Moje vlastní fregata?“ Vykulil oči a zíral na krásnou loď.
Trojstěžňová s novými plachtami. Rozhodně kombinace mahagonového a teakového dřeva. Mahagon tvořil podstatnou část trupu a stěžně. Teak pak posloužil na výrobu kormidla, ráhen, okrajníku a dalších drobných kusů.
„Vtip to není, je vážně tvoje. Na tobě už akorát je pojmenovat ji a sehnat si posádku,“ řekl mu otec. Chosé tomu ale stále nevěřil. Věděl, že synové přebírají řemeslo, ale jelikož jeho otec o loď přišel, myslel si, že převzaté řemeslo bude razič mincí.
„O jméně nemusím nijak přemýšlet. Bude to můj Temný jestřáb. A stane se z něj nejobávanější loď pro všechny piráty.“ Poplácal svou loď a nemohl se dočkat, až s ní poprvé vypluje na širé moře.
Neváhal dlouho a vyšel na palubu. Změřil ji pohledem. Byla ukázková, naprosto přesná. Měřila sedmdesát pět kroků na délku a pětadvacet kroků na šířku. Ponor nepřesahoval osm kroků. Pohlédl do plachet, byly čisté, nepoškozené, v podstatě zářily. Kormidlo mu sedlo přesně do ruky a lehce se s ním otáčelo. Dokonce cítil, jak se zároveň s jeho pohyby, natáčí i kormidelní veslo.
Další část zítra hned ráno. :)
Voda se zčeřila a vlasec sjel pod vodu. Ryba uháněla jako o život, ale mladík škubnutím prutu jí téměř znemožnil jakoukoliv záchranu života. Bojovala několik dalších minut, zatímco on na důmyslný strojek navíjel téměř neviditelný vlasec. Ulovenou rybu si pohledem přeměřil. Třicet devět palců je průměrný Kranas, pomyslel si.
Připraveným kladivem rybu praštil do hlavy a usmrtil ji. Přidal jí k pár dalším sardinkám a sleďům do kýble a znovu nahodil. Zapíchl svůj prut mezi dva kameny a natáhl se na pláži. Dělá to denně a jeho pleť tak nabrala příjemný opálený odstín. S jeho tmavohnědými vlasy si pohrával jemný mořský vánek a šumění vody ho pomalu uspávalo.
Vysmeknutí prutu ho však opět probudilo a on rychle zareagoval a prut zachytil. Boj s rybou začal nanovo. Tentokrát s ní měl ale větší problémy. Hádal, že to bude opět Kranas, ale tentokrát dvojnásobné délky, než ten, kterého již chytil. Dvoumetrový Kranas obvykle váží okolo osmdesáti kilo. Chytit ho, ví, že by za něj na trhu dostal hodně. Každý ušetřený quinar se jeho rodině hodil.
Jeho otec byl kapitán bojové fregaty, ale po napadení přístavu o svou loď přišel. Od této doby tajně šetřil na další a na ty nechtěl sáhnout ani v době největší krize. Tu zažívali zrovna teď. Lovil ryby a malá zvířata, aby šel na trh, usmlouval tu nejvyšší cenu a následně prodal.
Prát se ovšem s osmdesátikilovým Kranasem nebylo tak jednoduché. Je silný, za to ryba je mrštná a umí sebou pořádně házet. Držel svůj prut pevně a úlovku se nehodlala vzdát. Pomalu, ale úspěšně začal vlasec namotávat na strojek, až rybu dostal téměř na břeh.
Koleny sevřel rybu ve vodě a kladivem ukončil její život. V duchu se pochválil a přihodil ji do kýble. Znovu přepočítal svůj úlovek. Došel k pěknému číslu, zvedl se, protáhl a vydal se směrem k trhu.
Považoval za velký úspěch, že oba Kranase dohromady prodal za pětatřicet quinarů. S plným měšcem a zbytkem ryb šel zpět k domovu. Na cestě potkal bratra.
„Chosé, táta chce, abych ti sdělil, že máš okamžitě dorazit do přístavu,“ vyhrkl na něj. Byl mu dost podobný, ale o několik let mladší.
Chosé ze svých zad sundal kýbl a z opasku měšec. „Dobře, tohle vezmi domů, a jestli to ztratíš, tak si mě nepřej, jasný?“
Mladík přikývl.
„A Maxime,“ Otočil se. „Pak přijď do přístavu taky.“
Maximus opět přikývl a rozeběhl se směrem domů i s kýblem.
Starší z bratrů se rozběhl směrem k moři a přístavu. Trh byl umístěný jihovýchodně od středu Throenny, ze tří stran chráněn hradbou, ze čtvrté branou, kterou hlídá stráž celý den i noc. Je to velmi dobře hlídaný přístav a obchodní lodě mají přístup jen se zvláštním povolením od krále. Throennský přístav byl již několikrát dobyt a Groda už to nebavilo, vydal zákon, loď, která nemá povolení s královskou pečetí, nesmí vjet do přístavu.
Mladík seběhl schody a v dáli už viděl na přístavní mola, která vybíhala do moře. Nechápal, proč má jít do přístavu, ale nikdy se nevzepřel otcově rozkazu. Proběhl několika dalšími uličkami, až se mu rozevřel výhled na moře a několik obchodních lodí stojící v přístavu. Věděl, kam má běžet, protože když měl jeho otec ještě svou loď, kotvíval s ní stále na stejném místě.
„Á synu,“ zvolal jeho otec a otevřel svou náruč. „Konečně jsi tady, kde máš bratra?“
Chosé se zastavil, popadl dech a objal se se svým otcem. „Za chvíli by mě dorazit, copak se děje?“
„Sám jistě víš, co je dnes za den,“ řekl jeho otec a široce se usmál.
Samozřejmě, že to věděl, dnes dovršil dvaceti let. Čas kdy se Throeňan stává mužem a přebírá řemeslo svého otce. „Ano.“
„Tak tímto ti předávám své řemeslo jakožto kapitán bojové lodi a samozřejmě novou loď!“ řekl a ukázal na malou bitevní fregatu za ním.
„To je vtip? Tohle je moje loď? Moje vlastní fregata?“ Vykulil oči a zíral na krásnou loď.
Trojstěžňová s novými plachtami. Rozhodně kombinace mahagonového a teakového dřeva. Mahagon tvořil podstatnou část trupu a stěžně. Teak pak posloužil na výrobu kormidla, ráhen, okrajníku a dalších drobných kusů.
„Vtip to není, je vážně tvoje. Na tobě už akorát je pojmenovat ji a sehnat si posádku,“ řekl mu otec. Chosé tomu ale stále nevěřil. Věděl, že synové přebírají řemeslo, ale jelikož jeho otec o loď přišel, myslel si, že převzaté řemeslo bude razič mincí.
„O jméně nemusím nijak přemýšlet. Bude to můj Temný jestřáb. A stane se z něj nejobávanější loď pro všechny piráty.“ Poplácal svou loď a nemohl se dočkat, až s ní poprvé vypluje na širé moře.
Neváhal dlouho a vyšel na palubu. Změřil ji pohledem. Byla ukázková, naprosto přesná. Měřila sedmdesát pět kroků na délku a pětadvacet kroků na šířku. Ponor nepřesahoval osm kroků. Pohlédl do plachet, byly čisté, nepoškozené, v podstatě zářily. Kormidlo mu sedlo přesně do ruky a lehce se s ním otáčelo. Dokonce cítil, jak se zároveň s jeho pohyby, natáčí i kormidelní veslo.
Další část zítra hned ráno. :)
The post was edited 1 time, last by Another ().